Vládci peřejí - Kanoistický oddíl VŠTJ Ekonom Praha

Kdyz vasi plastovi milacci uz jsou nekde zazimovani, my se na druhe strane sveta pereme za cest a slavu Vladcu pereji. Ale pekne poporade….
V polovine zimy uz nas zacaly svrbet ruce, jako ze by se melo zacit padlovat, pohorky zacaly stavkovat, jako ze uz trekovani bylo dost, a tak nezbylo nez vyrazit za teplem na Severni ostrov.
Nasi vodackou sezonu jsme otevreli, jak jinak nez na mistnim slalomovem kanale Mangaore, diky Bohu za Troju. Pak jsme mastili za kamaradem Marcela Milosem. Milos nas zasvetil do taju mistni perly Kaituny, kdyz se to vezme kolem a kolem, tak je to pro Zelandany jako pro nas Troja. Drobne rozdily tu samozrejme jsou, jako treba gradient 36m/km, nejvyssi drop ma 7m atd. Ale z take out se da pohodlne dojit na put in. Po zimne sedame do nasich kajaku trochu nejiste, hned prvni perej Okere Falls nas nenechava na pochybach, ze se bude jednat o luxusni zalezitost. Pod Okere par povinnych slalomovych vracacku a je tu Tutia Falls. Mistnaci radi jak na to, pry tamhle podle te klady vlevo, potom rychle doprava a ostry levy boof. Nezbyva nez jim verit, takze okolo klady, potom prava a uz se letiiiii. Parada. Ze spoda si jeste vychutnate lety kamaradu a masti se dale. Tutia je pry nejvyssi komercne raftovany vodopad a ma 7 metru. Jeste par vypecenych mist a je na case se loucit krasnym kanonem Kaituny a nebo ze by second run, ktery slibuje double fun.
Volno mezi praci jsme si zprijemnovali objevovanim dalsich rek, jako napriklad reky s neuveritelnym nazvem Mangakarengorengo. Nazev je snad delsi nez cela ricka.
Kdyz nam poradne zaprselo a zvysene vodni stavy slibovaly kopec legrace v Karangahake Gorge, nezbylo nez naskakat do dodavek a mastit tam. Familierne nazyvany K-Gorge nas prekvapil svoji silou, ale sve skalpy jsme mu nedali a jako perlicku jsme pridali jeho pritok Waitawhetu. Ricku poznamenanou dulnim boomem, jsme sesmahli rychlosti TGV, protoze particka z Aucklandu, se kterou jsme padlovali, odmitala moc zastavovat a kazdou perej nam jen strucne popsali. Prali jsme se statecne a urcite jsme neudelali zadnou ostudu.
Konecne tu byl ten velky den, na ktery se vodacka verejnost Severniho ostrova tesila jako se male decko tesi na Vanoce, nedele s velkym N. Prvni pousteni Wairoi. Wairoa je neco jako lokalni Certaky, luxusni ricka, ktera v krasnych dropech pada smerek k oceanu, kazdorocni misto konani Teva extreme race.
K nezapomenutelnemu kajakarskemu zazitku, i kdyz z trochu jineho soudku, patril nas tyden straveny v Bliss Stick tovarne. Bylo super byt soucasti vyroby kajaku, moci si vsechno osahat, vyrobit kopec dilu a na zaver si nechat vyrobit kajak s vlastnim jedinecnym designem. Vendulka trochu sokovala mistni ostrilene typky Charlese a Andyho, kdyz nase nove kajaky prisla pokrtit lahvi Captaina Morgana, ze ktere si radne prihnula. Ale to se prece musi, a tak jsme vsechny donutili si pripit na krasu a slavu nasich lodi. (Predsedo, uz nemame cervene TAR nalepky a ty modre se k nasim lodim nehodi, tak si nejake rezervujeme).
Bylo na case zvednout kotvy, rici Severnimu ostrovu sbohem a vyrazit vstrict novym zazitkum znovu na jih.
Po kratkem pracovnim intermezzu, jsme se presunuli na legendarni West Coast a jeho rekami. V Hokitice u legendarniho jezera Mahinapua (pro Sick Linaky,ano je to kousek od te hospody) jsme utvorili kajakarskou enklavu (Amici, Brit, Australane, par lokalu a my) a spolecne jsme vyrazeli na mistni perly. Zacalo to nevinnou Totarou (na ceste nahoru jsme museli odstranovat balvany z cesty, prejizdet rozvodnene potoky a podjizdet male vodopadky, ale ani to nas neodradilo), nasledovala vypecena Upper Kakapotahi, napr. drop kde se v letu musite trefit z vysky mezi dve skaly, ktere shora nevidite, a chill outova Lower Kakapotahi.
Na nektere reky proste silnice nevedou. Nezbyva nez si hodit kajak na zada a slapat blatem cestou necestou. Clovek si potom vice vazi padlovani dolu a Crooked opravdu stal za tu namahu.
A kdyz je to na put in opravdu moc daleko, tak je tu fenomenalni Bruce Dando se svym malinkatym vrtulnikem. Rychle navazat dva kajaky, namacknout se dovnitr, pripoutat a uz se leti. Tyyy jo v ty rece neni zadna voda a jak je prtavounka (z vrtulniku). Opak je pravdou. „What you see is what you get“ tuhle veticku z mistni kilometraze mam pred sebou, kdyz mastime dolu strme klesajici Arahurou. A je toho na koukani opravdu dost, jen toho casu neni mnoho.
Vendulka si mezitim dava rande se Styxem, cim vyse jdete, tim vice jste unaveni a tim strmejsi je tento super creek. Krasna umera,ne?
Protoze mel Bruce spatnou sezonu, tak ho musime podporit a letime na mistni vodnatku Whitcombe, vzdy se najde duvod proc letet na reku. Ta uz tak malicka opravdu neni. Ohromne zulove balvany, mezi nimi valici se modra masa vody a na ni malinkati barevni kajakari. Typicky obrazek z Whitcombu.
Kazdy den jsme posouvali terenni limity nasi dodavky ve snaze dostat se co nejblize k put in nebo k dohodnutemu pristavacimu mistu helikoptery, az posledni den ji pri brozeni hlubokych bahnitych kaluzi a brodu neudelala voda v motoru dobre. Ale vse dobre dopadlo, dodavka si trochu odkaslala (cca 10min. zachvat kasle) a jelo se dal.
Asi to bylo zmaneni se posunout dal, do kraje zlatokopu, kde na nas cekal tunel zakonceny vypecenou pereji, kdo by odolal Shotoveru. Sest let dva bratri kopali tunel, aby odvedli vodu z reciste v domneni velkych nalezist zlata … a nic.
Trocha zeleniny je zdrava - kvetaky na 230kyblikove Kawarau nas nerozhazi. A nam nezbyva nez se kajakove rozloucit se Zelandem ve velkem stylu na WW IV Rangitate.
Auto prodano, takze homeless, carless, boatless, balime, uzivame posledni chvile a uz se presouvame bliz k vam. Jeste mala cestovne padlovaci zastavka na Kostarice a uz muzeme mazat nase nove bezky. Tak SEE YA SOON!.

Vice foto charliesblok.blogspot.com