Povánoční svrbění rukou se už pár dní po Vánocích stává nesnesitelným, stejně jako beznadějné sledování vodních stavů. Pomoc existuje jediná, Trojský kanál za kuropění :-)
Na budíček kuropěním, bohužel, nejsem vybaven potřebnou drůbeží, pročež musím vzít za vděk mobilovým budíkem. Na několikátý pokus pak skutečně opouštím postel a rovnou oblékám neopren se šKwarkovým trikem, následují botičky a hydrokulich. Zbytek hydra pojmul lodní vak a místo do koupelny mířím do sklepa pro loď. Očekávaje venkovní teploty lehce pod bodem mrazu usuzuji, že zas tak nažhavený na vodu, abych přežil s rodeovkou, nejsem, čímž je výběr lodi rychle rozřešen.
Liduprázdné sídliště si ani nestačí všimnout divně oblečené postavy s lodí a už mám naloženo. Pravda, oškrábat námrazu z oken a rozehřát po ránu vůz v jediné, byť pětimilimetrové vrstvě oblečení není zážitek z nejteplejších, ale vzápětí již svištím po namrzlé silnici dolů do Tróje mžouraje skrz mléčně zamlžené sklo.
Ztichlým ránem se nad Trójou nese jen vzdálený řev peřejí a vrčení motoru, který do posledních chvil ve vnitřku vozu kumuluje drahocenné jouly tepelné energie. Premiéru neoprenových pytlíků na pádlo podstupuji s krajní nedůvěrou, neb netěsní ani u pádla ani u ruky, ale co už. Rukavice zapomenuty a vracet se nebudu, tedy vpřed.
Chňapky přese všechna očekávání fungují skvěle, přes častá nabrání vody mi horní končetiny nemrznou prakticky vůbec. Pádlování v mrazu má navíc tu výhodu, že motivace k fyzicky náročnému pohybu se dostavuje jaksi sama. Důvod neodkladného nutkání stále pádlovat a pokud možno co nejrychleji je nasnadě.
Ráno se však již začíná probouzet. Nad Holešovicemi vychází malátné zimní slunce, jež zprvu jen nesměle probleskuje mezi budovami, a na ojíněné vegetaci kol kanálu se třpytí jeho paprsky. Všeobjímající jinovatka přechází z odstínu ledové šedi do zlatavého třpytu, aniž by se však rozhodla ustoupit byť jen o píď. Mlhový opar nad vodou pozvolna začíná řídnout a nad řekou se objevuje příslib krásného dne.
I tak je vůkol klid. Zmatený bažant běhající po psím cvičišti, dva cyklisté a běžkyně, víc lidí se tu hodinu do tróje nevydá. Kromě bažanta čekajícího na psy si chci i já užít trochu adrenalinu, tak si alespoň dávám entry na vlnce, dokonce dvakrát. Velmi mne těší, že se vše obešlo bez eskymáku, neboť nemám ani špunty do uší, ani uši na helmě. Poněkud neplánovanou adrenalinovou vložkou je vysedání pod žehličkou, kde oblíbený stupínek pokrývá souvislá vrstva mokrého, čili velmi klouzavého ledu.
Po druhém splutí a necelé hodince na kanále nezbylo než se vrátit zpět do víru civilizace. Naložit loď, vyklepat rampouchy z fousů a zpět. Loď do sklepa, hydro k topení a mě do horké sprchy. Nový den právě začal :-)
Hodně štěstí do nového roku přeje Přeceda