Vládci peřejí - Kanoistický oddíl VŠTJ Ekonom Praha

Slovutný závod plavidel po Petřínském svahu letos nabídl jedinečnou podívanou, mezinárodní účast, několik rekordů a konečně i premiérový start Vládců. Kromě svařáku si tak účastníci vychutnali vskutku skvělý vodácký zážitek.

Na dopolední eskymování se, pravda, tentokráte účastníci trousili velmi vlažně, ti nejrychlejší až s dvouhodinovým zpožděním. Proto bylo příjemným překvapením, že se našli čtyři odvážní, kteří se s dopoledním vodáckým programem nespokojili a vyrazili na Petřín. Při okružní jízdě po pražském okruhu nám Johnny příkladmo vysvětlil, že vozidlo X může následovat vozidlo F a být přitom vpředu, což nám došlo, až když vozidlo X bezpečně minulo správnou odbočku. Přes opakované bloudění jsme se nakonec dostali až do slepé uličky, konkrétně U lanové dráhy, kde jsme vyložili lodě. Nesmím rovněž zapomenout připomenout, že Johnnymu nažhavenému na chvíle následující praskla guma.

O chvíli později jsme již stáli u trati a bavili se jak jízdami závodníků na trati, tak hláškami organizátora tohoto neorganizovaného závodu, kterými skrz prehistorickou hlásnou troubu trhal bránice osob v širokém perimetru. Závod samotný se sestával z trasy dlouhé cca 130 metrů, kterou lemuje mnoho stromů, několik lamp s odpadkovými koši a romantické zátiší s litinovými lavičkami bytelně připevněnými k pevnině. Pro lepší orientaci závodníků byla trasa vytyčena tyčemi ze slalomových bran, které však zhusta skácel nejen Johnny Skácel.

Jízdy závodníků však byly famózní a to i přesto, že některá plavidla se prakticky nedala řídit. Obecně vzato, mezi řiditelné lodě bylo možné řadit pouze kajaky. Částečně řiditelnou lodí pak byla stará Vertexa, se kterou by nikam nedojel ani Olda Šetrný, neb byla pohříchu děravější než ústa mnohých starých žen. Neřiditelnou lodí se poměrně překvapivě ukázal singl provenience firmy Robson, leč neřízeným střelám PE Vydra se nevyrovnal ani zdaleka.

Hned zkraje tak kupříkladu hrdý pilot zmíněného singlu sjel z trati do přilehlého sadu, ze kterého se pokusil udělat paseku. Obdobně dopadla i posádka plastové deblovky ve složení Pablo-Lenka, která se nejprve snažila skácet jabloň a hned vzápětí lamploň. O několik momentů později se druhá deblovka zatoulala k výše zmíněným lavičkám, aby zde zjistila, že lavičky jsou velmi tvrdé, překvapivě tvrdší než předloktí neopatrného lodníka. Zmíněné místo si tak jednak vysloužilo zasloužený respekt přeživších a zároveň pojmenování "Zátoka blbců". Ani lodi pod mým vedením se nepodařilo sjet trať zcela bez komplikací, když se po velmi slibně rozjeté první dvoutřetině ukázalo, že v trajektorii plavidla s manévrovací přesností plus mínus deset metrů se octl strom, lampa a kočárek s dítětem, v uvedeném pořadí. Vinou náhody jsme všechny tři překážky těsně minuli a mohli se vydat opět na svah.

Nedílnou součástí závodu je však klání ve vymýšlení hovadin. Velký úspěch sklidila zejména kategorie MHD, jež zaznamenala světový rekord v počtu lidí zhuštěných v trýzněném plavidle z doby laminátové. Nesmím zde samozřejmě zapomenout vyzdvihnout kompletní účast účastnících se Vládců. Ač se nás do ní nacpalo a ze svahu spustilo osm, někteří členové posádky si na nepohodlí stěžovali pouze vlažně, tudíž lze předpokládat, že prostor pro další lámání rekordu by se jistě našel. Beze zmínky nelze ponechat ani historicky první splutí v gondole v podání Svobodiniho a Skáceliniho. Jízda vstoje se sice ukázala jako poměrně nepraktická při pádlování na mělčině, na druhou stranu se při ní vcelku obstojně pěje.

Hřebem programu byla samozřejmě jízda na rychlost. Ač jsem v head to head souboji s Pablem von Hecht zvítězil o milimetry, při individuálním závodě mi natřel hned několik vteřin a obsadil bramboru. Lenka byla ještě o chlup rychlejší a získala bronz, nejlepším borcem z Vládců se však stal Johnny, který obsadil druhé místo. První místo si jednoznačně vysloužil borec, který vše absolvoval v kompletní hydrovýbavě. Ještě připomenu, že úspěch zmíněných tří Vládců se zakládal zejména na Johnnyho árpíemku, které nejen že bylo velice rychlé, ale zároveň vaky zajištěné proti potopení.

A to je v zásadě vše. Závod proběhl úspěšně a to i přes intervenci hlídačů parku a následně přivolanou hlídku městské policie. Nakonec nezbylo než pár posledních doušků svařáku z originálního ruského samovaru a pak už jsme jen odnesli lodě na parkoviště u Kinských, Johnny nasadil náhradní gumu a v zšeřelém odpoledni jsme se vydali každý za svým vstříc večerním radovánkám.