Vládci peřejí - Kanoistický oddíl VŠTJ Ekonom Praha

Nebyla voda, nebyla tělocvična v Desné, ale díky bandě Přípotočních v tělocvičně v Rokytnici a díky sudu se Velikonoce opět vydařily, jak se patří :-) Co chybělo na vodě, to se poctivě dohnalo na večírcích, ba mnohem víc...

Organizace Velikonoc již od začátku trpěla drobnými neduhy náhodného faktoru, neb naši oblíbenou tělocvičnu v Desné postihla rekonstrukce toho času vyřadivší toto sportovně-rekreační zařízení z provozu. Snaha vymyslet dostatečně kvalitní alternativu nás pak zavedla až do náruče spřátelené bandy při gymnáziu Přípotoční, toho času řešící problém přesně opačný, tedy jak svou tělocvičnu naplnit dostatečným počtem lidí, jednak aby se dal nájem rozumně rozpočítat a hlavně aby byl dostatečný konzumentský základ pro Černohorskou dvanáctku, které Tomáš nakonec dovezl jeden a půl soudku.

Dlužno podotknout, že další aspekty předstartovního veselí zůstávají již po léta stejné, zejména v to počítám stále marné naděje, že někteří začnou účast na akci a dopravu na místo řešit dříve než dva dny před akcí. Musím Vás ujistit, že je postupem času stále obtížnější mne něčím překvapit, přesto se to některým téměř povedlo :-) Každopádně jsme se v pátek sešli v tělocvičně na konci Rokytnice a s příjezdem rudého BMW začal večírek, neb Tomáš dovalil sudy. Stávající společnost i osoby postupně se trousící v průběhu zbytku večera zaplnily nejen příjezd k tělocvičně, ale i jednu ze šaten, kde byl instalován výčep a kde tudíž vznikl logický prostor pro kulturní program. Nevelká místnost byla obsazena zcela vrchovatě, někteří zůstali stát a jiní seděli v okně, jen aby jim neunikla hromadná hudební a pěvecká produkce, zpěvem se to z pochopitelných důvodů nazvat neodvažuji.

V sobotu ráno byl konečně dán prostor i vodáckému programu. Slunce se oproti předpovědi neschovávalo za mraky a tak jsme za zvuků Hakka Muggies již v deset opustili teplo tělocvičny, abychom již o půl hodiny později odjeli, neb parkování a zejména ranní odparkování bylo logisticky netriviální. Zatímco brťasova skvadra měla již vodácké zážitky z pátku, ač spíše vzpomínali na návštěvu kavárny a komorní čtvrteční večírek, zbytek výpravy se na vodu velice těšil, neb pro mnohé to bylo první letošní příležitostí, kterak smočit pádlo. Úsek z Plavů do Spálova se pak zapsal do paměti jednak díky dlouho očekávané premiéře Tomáše Svátka, který si z urputného klečení uhnal újmu a musel se tedy po létech do lodi posadit (!) a pádlovat na obě (!!) strany, což se obešlo jak bez krysy, tak bez posměšných hlášek (!!!). Další pozoruhodností sobotního splutí bylo brilantní zvládnutí převlékacího a logistického procesu, který vzhledem k počtu osmi aut a dvaceti lidí proběhl velmi překvapivě velmi hladce. Samotné splutí pak bylo v mezích výše vodního stavu, čili pohoda za nějakých šedesáti centimetrů. O adrenalin se pak starali zejména méně ostřílení borci, kteří zejména na úseku vrchním využili nabízené příležitosti ostřílet se o trochu více. Škoda jen, že Honza krysnul ještě před skokem do Navarovské soutěsky. Loď ji však projela téměř bez zaváhání, a to včetně podeskymování stromů v navazující peřeji Okýnka.

Navarovská sekce byla sice poněkud překvapena, když jsem se zpoza mostu objevil sám samičký bez ostatních řka, že Honzova pěna je vše, co ze skupinky borců zbylo. Borci se nicméně jen zdrželi přenášením a honzovým nasedáním, takže za chvíli jsme již mastili vstříc dalším dobrodružstvím v plném počtu. Hned nad první velkou peřejí předvedla Ještěrka názorně ukázku toho, jak si velmi levně zatopit při nájezdu do vracáku, neb téměř pustila pádlo a chytila se vodního kamene. Tobogán byl klasicky klasický, generující bezpočetné náhodné stavy, které se někteří snažili eliminovat vícenásobným splutím. Hned následující peřejka si vyžádala další oběti, konkrétně Martinu a Matěje. Větev trčící zprava si žádala poctivé obkroužení, což však Martině připomněl až tupý náraz do krajiny břišní. Matěj neponechal nic náhodě a pro jistotu krysil již v nájezdu, lámaje však zapůjčené pádlo. Naštěstí se újmy omezily pouze na materiál, když nemaje pádla náhradního, musel jsem Matějovi půjčit svůj nástroj a odjet dále jen s půlkou. To mělo zřejmě neblahý dopad na další osud Matěje, kterému jsem s půlkou pádla nebyl schopen zajistit dostatečný odstup, takže jsme se potkali v oblíbeném šikmém válečku a výsledek se dostavil. Další splutí již nezakládalo na žádné adrenalinové historky, ani ten, kdo spoléhal na první plavbu Kristýny z Jesenného do Podspálova se nedočkal, neb vše ustála a Žábu objela. Překvapením tak byla kryska Jany Kubelkové, kterou vyrobila v úseku mezi jezy v zatáčce s větví. Jak bylo později zjištěno, tato dopředu promyšlená a bravurně zrealizovaná akce měla za cíl poškrábat fungl novou helmu, aby Jana vypadala hrozně drsně, což se povedlo na jedničku.

Další večerní program proběhl již podle preferencí posádek jednotlivých vozů. Z vodáckého hlediska pak stála za zmínku jen dvoučlenná výprava na Riegrovku, kterou jsem si dal spolu s Tomášem, který se chystal odjet do Prahy, a tudíž měl chuť si ještě pokud možno co nejvíce zapádlovat. Společnost jsem mu dělal nesmírně rád, ostatně podvečerní splutí tohoto zřídkakdy sjízdného úseku v lůně přírody mělo až nadpozemsky pohodovou atmosféru tak vzdálenou ruchu všedních dní.

Tomáše jsme nakonec zanechali v Plavech a vyrazili na večeři a večírek. Hned na úvod večírku jsme s otevřenou náručí přivítali posádku Mondea, neboť Lukáš slavil narozeniny a Káťa přivezla vynikající dort. Po drobné preparty v tělocvičně jsme se přesunuli opět k výčepu a započali opět velmi kvalitní večírek. Zatímco v pátek jsme šli spát o půl třetí, tentokrát jsme ještě půlhodinku přidali a dali svým hlasivkám a ušním bubínkům co proto.

Nedělní ráno si vyžádalo poněkud akčnější start, abychom se mohli nedlouho po desáté v Semilech sejít s Bohemáckou sekcí, takže jsme tam už v jedenáct byli jako na koni. Díky podrobnému, hlasitému a opakovanému výkladu trati naše neobvykle početná skupina neutrpěla žádné ztráty tonutím na jezu, takže jsme si celý úsek pěkně užili. Dokonce i obávanou peřej, kde se podle oddílových legend řeka pokusila požrat nejprve Fenclíka a pak alespoň jeho loď, sjeli téměř všichni a téměř bez zaváhání. Faktor náhody tak úřadoval zejména na účet Matěje, který cestou vyrobil dva hlodavce překvapivě v místech, kde by krysu hledal málokdo. Pak už nezbývalo, než se přesunout do Plavů a opět se vydat na Kamenici.

S Bohemáckou sekcí jsme se pak rozloučili vinou drobného logistického tápání, neboť jako jediní neměli pro své auto řidiče, takže museli shuttlovat vlakem. Přišli tím nejen o naši milou společnost, ale zejména o krysí smršť, která se spustila už pod Prádelnou. Tam za blíže nezjištěných okolností vyhnil malej Maršál. V Navarovské soutěsce pak vystřihla krysku jako ze žurnálu Jana Heranovic, která po kratší sérii neúspěšných eskymáků dosplývala na rozhraní vracáku, kde se ihned sama pohotově odlovila. Ostatně i Pablo předvedl, že eskymáky nejsou zadarmo, avšak naštěstí pro jeho čest s dobrým koncem. Neb si chtěl však ještě opravit stopu, jal se skok v soutěsce zopakovat, přičemž zvládl i zastavení v mikrovracáku za šutry vpravo. Dílo zkázy pak pokračovalo na navarovském úseku, kde pod první peřejkou krysili hned dva adepti, a sice do té doby čistě jedoucí Jana Brožová a Matěj. V nájezdu do Tobogánu pak o chvíli později zavdala Martina důvodu k záchranné akci, přičemž srdnatě držela nejen sebe ale i svou loď na hraně chřtánu pověstné peřeje, než byla početným davem zachránců doprovozena na břeh. Oblíbený šikmý válec nedaleko za Tobogánem si opět vybral svou daň. Tuším, že šlo opět o Janu B a Matěje, kteří již unaveni předchozím děním nevládli nad řekou silou dostatečnou. Na spodním úseku se již žádné drama neurodilo, pouze Filip zavdal důvod k šuškandě, proč nedoprovodí Kristýnu při její cestě za uměním vodáckým on, a musí se tohoto úkolu zhostit tandem Pavel-Pavel.

Večer jsme hromadně povečeřeli v příjemné restauraci ve Vysokém nad Jizerou a vyrazili vstříc večírku. Jestliže jsem se o předchozích dvou večírcích rozepsal jen na pár řádcích, pak večírek poslední vydal by jistě na celý samotný článek. Podrobnosti však raději vynechám, aby se jednou neobrátilo proti mně, že bych zde ventiloval události, které si někteří po večírku buď nepamatují, nebo pamatovat nechtějí. Zmíním se tedy jen velmi stručně o tanečních kreacích našich děvčat, především si matně vybavuji Ještěrku, Beátu, Kačuli a Petru. Brťas dále zjistil, že projít kolem rozdováděných děvčat mu může způsobit újmu, neboť mu jednak bylo zapovězeno uložit se ke spánku a zadruhé mu děvy zapatlaly vlasy zubní pastou. Zvuky následné nedobrovolné společné koupele dávaly tušit jak lítý boj o to, kdo komu namočí víc oblečení, tak nevhodně nastavenou teplotu vody. Když pak kytarovou štafetu přebíral Pablo, nebyl nikdo z účinkujících na pochybách, že tento večírek se nadlouho zapíše do pamětí a jater všech zúčastněných.

Velikonoční pondělí jsme jako obvykle oslavili drobným příkořím na pozadích našich milých kajakářek, které se marně schovávaly do spacáků. Rozhodně si zaslouží poděkovat za vysokou estetickou a nutriční úroveň darovaných vajec, což jistě rád potvrdí každý muž, který nebyl líný si dne předchozího uplést pomlázku. Následovalo už jen balení a opouštění tělocvičny. Pro mrzké vodní stavy na Jizeře jsme se rozhodli dáti přednost procházce z Malé skály k vrchu Sokol, což bylo zejména díky následné gastronomické tečce v proslulé Pizzerii skvělým zakončením vydatného programu Velikonoc.

Příští rok se na Vás budu těšit opět, doufám, že opět ve společnosti Přípotočních a tentokráte v tělocvičně v Desné, kde bude opět vyhlášen memoriál mikiny aneb hromadný lov myší.

Velikonocím zdar :-)