Vládci peřejí - Kanoistický oddíl VŠTJ Ekonom Praha

Trocha sportu, moře kultury a ještě s nezanedbatelným společenským rozměrem, to se věru neděje každý den. Za dunění balkánských rytmů v kajaku v samém srdci Prahy jsme si užili fakt super večer :-) ***Galerie***

Úterní odpoledne bylo možné trávit všelijak, s Jirkou jsme se však rozhodli pro drobné odpolední protažení na kanále a pak honem do centra, kde měl mít vystoupení sarajevský rodák Goran Bregović se svým Svatebním a pohřebním orchestrem. Plovoucí podium a balkánská hudba už sami o sobě slibovali nevšední kulturní zážitek, kolemjdoucím v okruhu širšího centra při vltavských nábřežích se zase nabídl nevšední pohled na mnohé vodáky, kterak si nesou své kanoe, pálavky, rafty a v neposlední řadě i kajaky, což byl nejen náš případ.

Do centra dění jsme se s Jirkou dostali krásně včas, což nám zajistilo milou pozornost a protekci okolních plavidel. V návalu pramiček a šlapadel obklíčených jachtami a čluny říční policie, plavební správy a jiných institucí na bezpečnost řeky dohlížejících, jsme my dva na kajacích působili tak nějak roztomile. Abychom nepodlehli plíživému nebezpečí dehydratace, vydal jsem se ještě zčerstva pro piva. Mezitím Jirku obklíčeného plavidly zmíněných kategorií do své posádky adoptovalo pět moc milých děvčat, která vážila cestu do Prahy až z Orlických hor. Když jsem se pak vracel s kontrabandem, hlásili mi posádky lodí už kolik desítek metrů dopředu, kde můj kolega je a co tam dělá. Jirku jsem tedy zastihl už s Projectem naloženým do pramičky a v čilém hovoru s dámami.

Samotná kultura již byla v plném proudu a pozice u mola z levé strany byla naprosto ideální. Vězte, že proud Vltavy nebyl úplně zanedbatelný a tak se jako výrazná výhoda jevilo to, že jsme mohli v pohodě splývat vedle ukotveného koncertního mola, aniž bychom museli řešit nějaké navazování. Pravda, mezi ostatními loděmi byl docela problém se vůbec protáhnout skrz, otočení pak byl občas celkem oříšek. Naštěstí to povětšinou nebylo vůbec potřeba a tak jsem jen přivázal pádlo a hodil jej do vody podél lodě, dal nohy na palubu a užíval kultury.

Hudební úroveň Goranova vystoupení si dovolím hodnotit jako výbornou a netradičně osvěžující, ostatně posuďte sami podle jedné z jeho nejznámějších písní Kalašnikov, každopádně od půl osmé do desíti jsem se rozhodně nenudil. Jako překvapení večera si navíc přizval i božského Káju, který zazpíval hned dvě písně a zaslouženě sklidil ovace ve stoje (uvažte, že diváci vesměs vrávorali na plavidlech ;-)

Postupem večera se na lodích čím dál tím víc tančilo a někteří diváci a divačky si dali i osvěžující koupel. Tu kolem proběhl borec v šortkách řka, že ztratil svoji loď, jindy si kamera pro obrazovku u jeviště vyhlédla pár koupajících se osob, které vrávoraly kamsi přes početná plavidla majíce na sobě suma sumárum jediný kousek oblečení (navíc tělové barvy). Bujaré veselí a bezměrné pití alkoholu tak brzdil pouze fakt, že si všichni kromě posádek větších jachet byli velmi dobře vědomi absence toalet, což je rozhodně zajímavá výzva pro výrobce mobilních hajzlíků :-)

Každopádně vše má svůj konec, který v případě tohoto večera znamenal jediný přídavek, zato s bezprostředně navázaným ohňostrojem, který jsme bohužel skrz podium skoro neviděli. Pak se vše najednou rozprchlo a během pár minut tam, kde nedávno šlo přejít suchou nohou, zbyl chaos vzájemně se proplétajících loděk. Dbalý povinnosti vůdce malého plavidla jsem tesou na přední palubu připevnil svítilnu zvící zahradní louče, byť jsem si lampovým olejem potřísnil palubu :-) Pak jsem se vydal na projížďku k jezu, tedy vesměs opačným směrem než všichni ostatní. Výhled na noční panorama Hradčan, Karlův most a všechny ty lidi na nábřeží byl moc pěkný. Ale to už nezbývalo než se přidat k proudu všemožných plavidel směřujících ponejvíce zpět k molům místních půjčoven.

Inu, bylo to krásné, co více dodávat :-)